Skotsko 2000: autem po Highlands

Na začátku našeho vyprávění bych rád všechny zájemce o cestu do Skotska upozornil na jednu věc. Kdo jednou Skotsko navštíví a je aspoň trochu romantické povahy, zamiluje si jej a bude se sem chtít vrátit. Skotsko je zemí tisíce tváří, kraj se mění za každou zatáčkou, každý kopec je uměleckým dílem. Vyhněte se proklamovaným turistickým cílům jako je jezero Loch Ness, Fort William, hrad Eilean Donan atd. a naleznete svět, jehož otisk vám zůstane navždy v duši.

V následujícím vyprávění nenaleznete návod jak šlapat po Skotsku s batohem na zádech a kde přespávat zadarmo. Oba dva, kteří jsme se na cestu vydali, máme své rodiny a povinnosti a tak se nemůžeme vydat na měsíc toulat se po horách. Do Skotska jsme letěli letadlem a v Edinburghu jsme si půjčili auto. V poznámkách naleznete praktické rady a zkušenosti pro takovýto druh cestování.

Vzhledem k tomu, že jsme před dvěma lety navštívili autem Anglii, byly našim prvním plánem odjet do Skotska opět autem. Skotsko je ovšem o kapánek dále než jižní Anglie, lístky na trajekt řádně podražily a tak jsme naše plány změnily na sice finančně náročnější ale podstatně rychlejší variantu letadlem. Ušetřili jsme více jak 3 dny a navíc únavu z cesty. Nic však není tak růžové, jak se zdá na začátku ale k tomu se vrátíme později.

Poznámky:
Koupit letenky dnes není problém, denně inzeruje v novinách několik společností nabídky letenek, my jsme je koupili u cestovní kanceláře Dušek Tours. Cena včetně letištních poplatků byla skoro 11.000 Kč. Původně jsme si zde chtěli rezervovat i půjčení auta ale nebyli nám schopni nic garantovat a chtěli po nás zálohu 20 dolarů. Nakonec jsme si auto rezervovali u AVISu a bez poplatků.

Konečně nastal den D (4.květen 2000) a my jsme vyrazili. Letadlo odlétalo v 7.45 z Ruzyně ale my jsme pro jistotu vyjeli z Břeclavi už ve 2.00 v noci a dobře jsme udělali. Asi 50 km před Prahou se stala nehoda a tak se dálnice stala úplně neprůjezdnou. Naštěstí jsme stáli zrovna v místě dělení svodidel, tak jsme se po půlhodině čekání, kdy už zpoždění začalo být kritické, otočili auto a na nejbližším výjezdu opustili dálnici a letadlo díky tomu stihli. A to nebyl první problém. Let z Prahy do Amsterdamu nabral už při odletu asi 50 minutové zpoždění a tak nám přípoj v Amsterdamu uletěl. Tudíž jsme letěli až dalším spojem a naše plány pro první den se začaly zkracovat. Další problém - v Edinburgh jsme nenašli naše zavazadla. Dohoda u Baggage Reclaim přepážky byla při naší angličtině těžká ale nakonec jsme se domluvili. Zavazadla se prý někde zatoulala ale v nejbližší době by se měla objevit. Tak jsme vyřídili půjčení auta a s řízením vlevo vyrazili na skotské silnice.

Před letištěm v Edinburgh

Poznámky:
Při nákupu letenky se snažte preferovat přímý spoj (do Edinburgh se lítá přímo z Vídně ale letenka je o dost dražší). Pokud už je to spoj s přestupem, tak ať je na něj dost času. Pokud nepotřebujete sebou moc věcí, berte si jen zavazadlo do letadla, může vážit do 10 kg. Při půjčování auta si dejte pozor co podepisujete, my jsme podepsali navíc pojištění i když jsme jej neměli objednané a stálo nás to navíc skoro 20 liber, což je 10 piv a to je uznejte sami hodně. Pozor na jízdu vlevo, na přednost na kruhových objezdech a hlavně pozor při přecházení silnice - auta jezdí z druhé strany !

Protože jsme se chtěli večer vrátit pro zavazadla (a nic jiného nám nezbývalo), museli jsme změnit plán a první den využít k návštěvě hradu Tantallon Castle. Tento méně známy skotský hrad, jihovýchodně od Edinburgh, stojí na skalní vyvýšenině nad mořem a je překrásný. Staleté stěny kontrastují s krásně zelenou trávou, šumění větru se míchá s hučením přiboje a křikem racků. V dáli se z moře tyčí ostrůvek Bass Rock.To je Tantallon. Strávili jsme zde poměrně hodně času až do doby, kdy pocit že nemáme zavazadla a ani nemáme kde spát v nás začal převažovat nad krásou hradu. Zavolali jsme známému do Česka, aby nám jako člověk znalý angličtiny, zavolal na letiště co je s našimi bágly. Zjistil, že jedna taška už dorazila a o druhé se zatím neví.

Nádvoří hradu Tantallon Castle

Naše první ubytování Bed and Breakfest

Tak jsme jeli zpět na letiště, vzali jednu tašku a následně se ubytovali v B&B v blízkosti letiště. Nebudu to protahovat, přes několikeré sliby se moje zavazdlo objevilo až druhý den po obědě, ve chvíli, kdy už jsme byli rozhodnuti cestovat dál i bez něho.

Poznámky:
Ceny ubytování v BB se obvykle nijak nemění podle atraktivity lokality. Spali jsme v BB v blízkosti letiště za 18 liber. Ubytování vám podle vašich požadavků rádi najdou a zajistí v TIC - tourist information centre - jedno je i přímo na letišti v Edinburgh.

Dopoledne vynechám protože to jsme pouze čekali na zavazadla. Ale odpoledne jsme už konečne vyrazili na highlands. Cesta z Edinburgh směrem na Inverness je zpočátku podobná cestováni po naší vysočině ale časem se krajina mění, lesy mizí a objevují se holé, vřesem porostlé, kopce. Do Inverness přijíždíme odpoledne, město je to pěkné a v původních plánech jsme jej chtěli navštívit ale teď pouze projíždíme směrem k jezeru Loch Ness.	Cestou do Inverness
To je on, pověstmi opředený Urquhart Castle.	Toto legendami opředené jezero bylo pro mě zklamáním. Je to samozřejmě pěkné jezero sevřené kopci ale čekal jsem krajinu zcela odlišnou od naší a Loch Ness vypadá tak trochu jako Lipno nebo Vranov. Centrem Loch Ness je vesnice Drumnadrochit u které stojí i známý hrad Urquhart Castle.
A opět smůla, hrad je zavřený - výstavba návštěvnického centra. Nevím proč u takového hradu, jehož krása a vyjímečnost vynikne pouze v souladu s okolní krajinou, chtějí stavět takovou šílenost. To ovšem není náš problém, náš problém je jak se dostat na zavřený hrad. Naštěstí nebyl plot příliš vysoký a poté, co jsme viděli jak z hradu jde přes plot několik francouzskách turistů, jsme už neváhali a na hrad se dostali. A stálo to za to.	Hrad je tady jen pro nás ...
Nessíí .... kde síí ...	Po prohlídce Urquhart Castle jsme si našli ubytování v B&B, prošli jsme několik domů, poptali se po cenách a ubytovali se. Po ubytování jsme dostali žízeň a zašli do místního pubu. Teda on se tady žádný klasický pub nevyskytoval protože Dummadrochit je vesnice pro turisty ale jakýsi bar jsme našli a dali si pintu Special 70. Lehké, načervenalé lahodné pivo. Prošli jsme se vesnicí, podivili se nad Official Loch Ness Exhibition a Millenium Nessie Exhbibition a podobnými nesmysly a jeli zahnat žízeň do vedlejší vesnice. Tady už byl pub pro místní jak se patří i s výborným Guinnesem.
Šikovná obsluhující se nás opět ptala, zda jsme Němci. S tím jsme se setkávali po celou dobu, že jsme byli povařováni za Němce a to už i v Anglii. Jste li bílý turista se špatnou angličtinou tak jste automaticky Němci. Ale my jsme vždy vše uvedli na pravou míru, že jsme Češi a obvyklou reakcí bylo že jsme první Češi které viděli. Stejně tak i v této hospě. Dal se s nám do řeči místní "lidový filosof" ktery stále opakoval, že Havel je "good man" a jak máme být rádi že ho máme protože pro ně všechny východní země splývají s Ruskem ale nás znají protože znají Havla. A zatím čas poskočil k jedenácté večer, venku se už prakticky setmělo (stmívá se zde podstatně později než u nás), bar se zavíral a my jeli "domů" spát a těšili se že přístí den spatříme to pravé Skotsko.	Útulný B&B v Drummadrochit

Poznámky:
Jestli na něm netrváte tak vynechte Loch Ness, je zvláštní jen tou legendou a ve Skotsku je spoustu jiných a hezčích jezer. Pokud budete nakupovat potraviny tak doporučujeme supermarkety ve větších městech, jsou velmi levné. Že i ve Skotsku není vše ideálni vás přesvědčí nepořádek na odpočivadlech u Loch Ness. Ve Skostku si můžete v klidu zajet autem na pivo, limit alkoholu je tam 0,7 promile. Dejte najevo že nejste Němci, projeví se to vyššími sympatiemi a nižššími cenami.

Ráno jsme celkem brzo vstali a posnídali, rozloučili se s majiteli BB a pokračovali v cestě kolem jezera. Naším dalším cílem měl být sever Skotska a mys Cape Wrath. K našemu velkému zklamání jsme tuto část z důvodu zpoždění museli vynechat. Nu což, aspoň máme kam jet příště. Z cesty na Fort William jsme tedy odbočili na konci Loch Ness v Invermoriston a směřovali na sever do údolí Glen Shiel. Toto je přenádherný kus Skostka a poprvé jsme se zde ocitli uprostřed krajiny známé zatím jen z fotografií. Dokonce jsme byli svědky vzácného úkazu, kdy se hladina jezera Loch Cluanie zcela uklidnila a odráželi se v ní okolní hory. Tento úkaz zaujal všechny kolemjedoucí, všichni zastavovali a podivovali se nad tou krásou.	Loch Cluanie s odrazem okolních hor
Eilean Donan Castle	Cesta pokračovala údolím směr Dornie kde stojí Eilean Donan Castle. Tento hrad, umístěný na poloostrově v jezeře a známý tím, že se na něm točil film Highlander, je pěkný ale ne úchvatný jako byl Tantallon. Proto jsme se zde jen krátce otočili a směřovali první single track road směr sever.
Silničkou vedoucí do kopců jsme se prodrali k Achmore a sjeli k jezeru Loch Carron, které jsme celé objeli a vydali se další single track nahoru k sedlu Bealach. Scenérie jenž se při této cestě před námi zjevovali nelze popsat slovy, tu krajinu musíte spatřit. Každou chvíli jsme zastavovali a kochali se krásou. Z vrcholné části sedla je skvělý výhled na ostrov Skye - vřele doporuřujeme ale je k tomu třeba mít štěstí na počasí jako jsme měli my. Počasí se nám vůbec vyvedlo, v každém cestopisu jsme četli jak ve Skotsku pořád jenom prší, fouká vítr a je zima, my jsme zažili Skotsko chladné ale slunečné a pršelo jen půl dne na ostrově Skye. Ale zpět k sedlu. Když jsme se náležitě porozhlíželi dali jsme se zpět stejnou cestou. Dalo se sice pokračovat až na pobřeží a podél poloostrova zpět ale to by nám už časově nevyšlo.	Cestou k sedlu Bealach, v pozadí Loch Carron
První část mostu na ostrov Skye	Cestou zpět jsme trochu posvačili na břehu jezera Loch Kishorn fazole z Tesca za 9 pencí a za chvíli jsme byli v Kyle Of Lochalsh, městu, ze kterého je postaven most na ostrov Skye. Do zdejšího hostelu, jenž sloužil současně jako pub, jsme zašli na kávu. Trochu nás překvapila výše mýtného - skoro 6 liber jen za cestu tam je trochu moc.
Hned na začátku ostrova Skye jsme opět sjeli z hlavní cesty a jeli silničkou podél pobřeží. Hlavním prvkem krajiny zde byly holé kuželovité kopce Cuillins a ovce .. těch je tady nepočítaně. Skye je opravdu pěkný a jenom cestování po něm stojí za to. Hlavní město Portree je taková trochu větší vesnice, malé náměstíčko a ještě menší přístav. U něho jsme si v jednom z řady domů z barevnými fasádami dali fisch chips a ptali se po ubytování. Byl zde jeden hostel za 9 liber a BB v cenách od 18 liber.	Typický obrázek z jihu Skye
Old Man Of Storr	Byl už večer ale rozhodli jsme se že to risknem a pojedem dál. Minuly jsme známý Old Man Of Storr a nemohli se nabažit krásy této části Skye, která ve večerní atmosféře zvlášť vynikla. Jezdili jsme podél pobřeží, neustále zastavovali a procházeli zajímavá místa a když jsme narazili na vesničky, ptali se po ubytování. To jsme nakonec našli za 15 liber ve Flodigarry, malé ani snad ne vesničce ale osadě na severu Skye.
Po ubytování jsme se vydali ještě do okolí s tím, že zajdem i někam na pivo. Jižně od Flodigarry jsme našli zajímavé místo. Jezero se zde přelévá přes útes a z velké výšky padají jeho vody přímo do moře. Je zde i krásný rozhled. Místo se jmenuje Kilt Rock, podle tvaru pobřežních skal jež se podobají tvaru skotského národního kroje. Blížila se jedenáctá a stále bylo ještě dost světla jak dokumentují fotografie. Ještě jsme navštívili pár míst na pobřeží ale chuť na pivo už byla velká a tak jsme v této pustině začali hledat pub. Našli jsme pouze luxusní hotel na pobřeží, kde jsme přes okna viděli sedět hosty ve fracích a u každého stolu stál číšník. To nebude asi podnik pro nás. Naštěstí se ukázalo, že z druhé strany je "American Bar", což byl klasický pub, navíc s pěkným výhledem na moře a skaliska. Popili jsme a poseděli a za chvíli nás únava přemohla a tak jsme jeli do našeho B&B spát.	Kilt Rock

Poznámky:
Pokud si chcete zachovat památku na Skotsko tak doporučujeme více fotit než točit. Kvalitní fotoaparát je pro tuto krajinu vhodnější jak celkém fádní záběry kamerou (aspoň to platí pro VHS, možná s digitální nebo Super VHS kamerou by to bylo lepší). S příchodem večera ve Skotsku neberte den za skončený, světlo je až do jedenácté večer. V pubech je většinou široký vyběr piv v cenách okolo 2 liber. Pozor - ve 23.00 se přestává nalívat ! Opatrně na single track ! Vynechte hlavní cesty a jezděte po místních komunikacích

Ráno po snídani jsme vyjeli na nejsevernější místo ostrova Skye, kde se nacházejí rozvaliny hradu Duntulm Castle, místo je velmi větrné a působí dojmem konce světa. Začalo se horšit počasí a spadly první kapky deště. Tak nám začíná pravé skotské počasí.	Duntulm Castle
Skanzen na severu Skye	V dešti jsme se podívali na původní architekturu ve skanzenu v Kilmuir a pokračovali směr Uig. Uig je malinkaté městěčko s přístavem kde není nic zajímavého, bohužel zde byla i zavřená benzíová pumpa (NO FUEL) se kterou jsme počítali a tak jsme museli vynechat plánovanou cestu silničkou skrz pohoří Storr a jet přímo do Portree. Nemrzelo nás to jen díky špatnému počasí - v horách by stejně nebylo nic vidět.
Než jsme přijeli do Portree tak bylo i po dešti, jen zůstala nízká oblačnost která je pro Skye prý typická, vrcholky hor nejsou obvykle vůbec vidět. Někteří turisté prý ani nevěří, že tyto hory nějaké vrcholky mají. V Portree byla naštěstí jedna benzinka otevřená a nic nám nebránilo jet zpět na jih Skye. Díky oblašnosti vypadalo pohoří Cullins mnohem tajemněji něž za pěkného počasí.	Vrcholky Cuillins zahalené ve věčné mlze
Hřbitůvek na jihu Skye	V Broadford jsme z hlavní silnice odbočili doleva směrem do hor. Cestou jsme se stavili na zajímavém starém hřbitově plném keltských náhrobků. Typickou single track jsme se dostali až do přístavu Torrin, kde se pohoří Red Cuillins mění v tajemné Black Cuillins. Tyto hory jsou opravdu moc pěkné a stály by za samostatnou pěší výpravu. V přístavu jsme se otočili a jeli zpět, znovu přejeli ten ukrutně drahý most a směřovali do Fort William.
Již známou cestu údolím Glen Shiel jsme opustili na konci Loch Cluanie, kde jsme se vnořili do Glen Loyne, objeli Loch Loyne a vystoupali k místu s nádherným rozhledem na hory a jezera této části Highlands. Dále už vedla poměrně konfekční cesta kolem Loch Lochy k Fort William. To, že se blížíme k tomuto turistickému centru jsme poznali podle nejvyšší hory Velké Británie Ben Nevis kterou jsme míjeli po levé straně a samozřejmě podle přibývajícího množství turistů. Samotný Fort William není ničím zajímavý, pouze bohatá porce fisch chips nás přesvědčila o tom, že zástavka v něm nebyla zbytečná. Nad kávou u Mc Donalds jsme spřádali další plány. Bylo už odpoledne a tak jsme zvolili cestu údolím Glen Cloe směrem na jih k Loch Lomond a Glasgow.	Typická situace ze Skotských silnic
Vodopád v Glen Etive	Glen Cloe je koncentrátem krásy highlands a přesto že je turisticky vytížené nic neztrácí se své romantiky. Asi v polovině údolí jsme odbočili do Glen Etive. Nechci se opakovat ale toto údolí je překrásné. Hory, patviny, vřes, vodopády, rokliny a nikde nikdo jen pár horolezeckých stanů. Nádhera a klid, atmosféra pozdního odpoledne.
Později, jak jsme pomalu opuštěli Glen Coe, které se stávalo rozvláčnějším, se krajina měnila. Pustina highlands se náhle začala zelenat lesy, zmizel vřes. To už jsme se loučili s highlands a vítala nás turistická oblast Loch Lomond. Než jsme toto dlouhé jezero objeli, tak se pomalu setmělo. Ubytování jsme už ani nijak nehledali, zkoušeli jsme se poptat Youth Hostelu v Arden ale za noc chtěli 13,5 libry a náš rozpočet už stejně hořel a tak jsme nakonec noc přečkali v autě. Dlouho jsme seděli u Mc Donalds v Balloch a několik hodin jsme spali u benzinky mezi Glasgow a Edinburgh. Tam jsme dorazili ráno, posnídali opět v Mc Donalds, vrátili auto a čekali na odlet. Tak skončilo naše cestování po Skotsku, tedy přesněji cestováni po Skotsku číslo 1, chceme se sem určitě vrátit a to více na sever do oblasti mezi Kyle Of Lochalsh a Durness. Snad se nám to podaří.	Nashledanou Skotsko ......

Poznámky:
Do Skotska jeďte s tím, že bude většinou pršet. Pokud se tak nestane, jako v našem případě, budete aspoň mile překvapeni. Opravdu doporučujeme odbočit z Glen Coe do Glen Etive ! V neděli je hodně benzinek zavřených - počítat s tím. Ve větších městech je výhodné se stravovat v MC Donalds, ceny skoro jako u nás.

Poznámka ke KLM:
Musím zde vyzvednout solidnost letecké společnosti KLM která nám po naší stížnosti v ČR zaplatila výdaje za ubytování, půjčovné auta na jeden den a telefony do ČR.