Anglie 1998

V roce 1998 jsme se vydali autem do Anglie, do země jež nás už dávno lákala a po tom všem co jsme o ní četli nebo slyšeli jsme byli moc zvědaví na její dnešní reálnou podobu. Cestovali jsme přes Německo, Lucembursko, Belgii a Francii. Cesta přes kontinent vedla po dálnicích a byla dlouhá a nudná. Vyjeli jsme z Břeclavi asi ve 2.00 v noci a druhý den kolem 17.00 jsme byli ve francouzském přístavu Calais. Pro ty kteří by se chtěli vydat na cestu také autem - nejvýhodnější je čerpat benzín u nás v těsně před hranicemi a potom až v Lucembursku - cena benzínu je tam stejná jako u nás. Lístek na trajekt jsme zakoupili u nás v cestovní kanceláři a měli jsme jej na trajekt odjíždějící ve 2.00 v noci (nevěděli jsme jak bude dlouho trvat cesta a tak jsme si nechali pomerně velkou časovou rezervu). I s naší základní znalostí angličtiny nebyl problém v kanceláři přepravní společnosti přepsat trajekt na dřívější odjezd.	Trajekt společnosti P&O Stena Line
Interiér trajektu	Trajekty jsou cenově nejvýhodnější od 22.00 večer do 3.00 ráno, cena cca 120 DM. Prvním překvapením byl samotný trajekt - lodě jsou velké a luxusně vybavené - několik palub včetně restaurací, kaváren, obchodů a bank.
Ve 23.00 jsme se ocitli na druhé straně kanálu La Manche a nutno říct, že také v trochu jiném světě. Anglie má svoje vlastní pravidla, je to trochu jiná Evropa. Počínaje jízdou vlevo, typickými stavbami, živými ploty a konče svojskou atmosférou. Před vstupem na britské území ovšem musela proběhnout nezbytná kontrola imigračního úředníka. Pokud imigrační úředník získá pocit že jedete do Británie nelegálně pracovat může vás bez dalšího vysvětlování vrátit zpět a to je jistě po dlouhé cestě nepříjemné. Nicméně vše proběhlo hladce a my jsme vyrazili z Doverského přístavu směrem na jihovýchod Anglie - na Salisburskou planinu ke Stonehenge.	Ulice v Doveru

První den jsme navštívili ještě středověké lázeňské město Bath a pozdě odpoledne jsme přijeli k Atlantskému oceánu jižně od Bristolu. Měli jsme ale smůlu protože byl zrovna odliv a moře bylo kilometry vzdálené od pobřeží. Celý jihovýchod Anglie by se dal nazvat jednou velkou zahradou, krajina je krásná a každý kousek je pěstovaný, všude kolem cest živé ploty a trávníky. Večer jsme se ubytovali v malém venkovském hotýlku (inn) - nocleh se snídaní (velmi bohatou) vyjde asi na 17 liber. .	Bath - most přes řeku Avon
Oxford	Druhý den jsme navštívili známe studentské město Oxford a také mnoho míst na řece Temži (znali jsme je dokonale ze slavné knížky J.K.Jerome - Tři muži ve člunu).
Krajina kolem Temže je pohádková - krásně upravená a přitom ne německy studená a dokonalá - prostě krásná.	Most přes Temži u Marlow
Bed&Breakfest - Chipping	Den uběhl velmi rychle a večer jsme se ubytovali v Bed&Breakfest - typické anglické ubytování v soukromí - jedná se o pokoj se snídaní v soukromém domě. Takové ubytování se dá sehnat do 20 liber ale musím upozornit že navzdory informacím v průvodcích o husté síti těchto pokojů byl trochu problém najít volné místo na přespání. Ale po projetí několika vesnic a ptaní se místních obyvatel jsme ubytování sehnali, dům byl starý 400 let a vevnitř útulně a moderně zařízen.
Večer jsme nemohli opomenout návštěvu pubu a ochutnání anglického a irského piva. Naléva se jedna pinta - něco víc něž půl litru a cena je asi 1,6 - 2 libry. Pivo se čerpá ručními pumpami a je velmi lahodné. Atmosféra anglického pubu je jiná než u nás v hospodě, většina hostů stojí a v klidu se baví, objednává se u pultu a platí se přímo.	Typický pub
Londýn - Tower Bridge	Poslední den jsme se vydali do Londýna. Londýn nás příliš nenadchl - je to prostě velkoměsto jako každé jiné. Dlouho jsme se nezdrželi, navštívili Tower a prošli se po Tower Bridge a odpoledne vyrazili na východ směrem k Severnímu moři.
Pobřeží na východě Anglie není mořským pobřežím jak jsme zvyklí z dovolených v Chorvatsku nebo Itálii, nehodí se na koupání ale láká spíše k dlouhým procházkám v mělkém moři. Zajímavostí je velký rozdíl mezi přílivem a odlivem, moře se odlévá stovky metrů daleko a při přílivu se vrací velmi rychle.	Severní moře u Canterbury
Venkovské silničky	Pár slov k cestování autem po Anglii. První věc na kterou je třeba si zvyknout je jízda vlevo. Častým jevem jsou úzké silničky lemované vysokými živými ploty. Dále je třeba si uvědomit že všechny vzdálenosti jsou uváděny v mílích a naprostá většina křižovatek je provedena jako kruhový objezd. Angličtí řidiči jsou ale velmi slušní a ohleduplní, zvláště když vidí auto z kontinentu. Benzín je v Anglii velmi drahý, litr stojí více jak 35 korun. Jídlo se dá pořídit relativně levně, typické anglické fisch&chips stojí asi 3 libry.
Tři dny utekly jako voda a byli jsme zpátky v Doveru. Nezapoměli jsme vystoupat na "bílé útesy Doverské" a už jsme byli zpátky na trajektu. Pobyt v Anglii v nás zanechal nezapomenutelné vzpomínky a jakmile to bude možné chceme se na ostrov vrátit - tentokrát severněji - do Skotska.	Doverské útesy